Očkování ano či ne?

Zpět na hlavní stránku

Na internetu neustále čtu spoustu zpráv ohledně očkování dětí a vždycky mě zvedne ze židle, jak je každý odborník na autismus, imunologii a psychomotorický vývoj dítěte. Každý si v dnešní době může psát co chce, ale nemám rád odborníky, kteří svá tvrzení podepřou řadou polopravd a člověk neznalý dané problematiky je pak často v koncích. Jsem lékař teprve 4 roky, ale imunologie mě vždycky zajímala, zejména ta dětská. S otázkami očkování se, ať už v nemocnici, tak i v soukromé praxi, setkávám denně. Očkování je věc nepřirozená…ano. Ale to je vlastně celá medicína a přesto jsem se ji rozhodl studovat a dál v ní pracovat…Myslím si totiž, že i přes svou leckdy nepřirozenost má smysl. Mrzí mě, že si leckdy lidé myslí, že my lékaři a naše postupy, např. očkování, stojíme proti nim a jejich dětem. Ale není to tak. My máme také svoje příbuzné, děti a naše pacienty se snažíme léčit stejně, jako by to byli naši blízcí. Proto nás medicína baví, protože je tam ohromná schopnost pomoci ostatním. A očkování bylo vyvinuto právě proto, aby děti a jejich rodiny chránilo. Samozřejmě vše má i druhou stranu mince a rozhodně nejsem zastáncem názoru, naočkujme vše a vždy. Přínos očkování po jeho plošném zavedení ale nemůže nezaslepený člověk nevidět. Nevím, proč bychom si měli nechat vzít jeden z objevů moderní medicíny. Starší kolegové, kteří ještě zažili plná infekční oddělení s dětmi s pertusí, s umírajícími dětmi na tetanus, neplodné chlapce po příušnicích, by jistě mohli vyprávět. A také vyprávějí, jenže je málokdo poslouchá. Divím se, že se názory ohledně očkování vyhrotily zrovna v dnešní době otevřených hranic, kdy si kdokoliv může přicestovat, aniž kohokoliv zajímá, jestli není infekční a jestli a proti čemu byl vůbec očkován. Už tedy úplně neplatí názor: „od koho bych to chytil, když jsou skoro všichni očkovaní a nemoc se zde prakticky nevyskytuje“.

Očkovat či neočkovat?

Pokud si položím tuto „jednoduchou otázku“, dám si na ní i „jednoduchou odpověď“. Rozhodně očkovat. Pokud se ale na stejnou otázku podívám šířeji, už rozhodně neplatí očkovat všechno a vždy. Každé věkové období má svoje charakteristická očkování s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu, sociálním podmínkám a dalším aspektům daného jedince. Když se mě rodiče v ordinaci ptají třeba na očkování proti chřipce, řeknu jim, že je toto očkování pro zdravého člověka zbytečné. Jiné to je u člověka starého, u dítěte s nějakým chronickým onemocněním – třeba s astmatem, u dítěte opakovaně nemocného a podobně. Zde je důležité zvážit pro a proti, které by očkování přineslo konkrétnímu jedinci. Stejně tak třeba očkování proti planým neštovicím. Je lepší, když dítě neštovice proděla v dětském věku, než ho hned nechávat očkovat, ale dívka, která se chystá otěhotnět a neštovice neprodělala, bude z očkování profitovat.

Povinné očkování

Pokud jde ale o očkování povinné, je nutné uvědomit si hned několik hledisek. Z pohledu medicíny je očkování prospěšné dlouhodobě pro jedince i celou populaci. Zabraňuje šíření smrtelných onemocnění a snižuje náklady na zdravotní péči. Už zde tedy není jen osobní hledisko, ale i hledisko populační. Člověk má v demokratické společnosti právo na vlastní názor, což je samozřejmě dobře, ale demokracie končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka. Vždycky si říkám, že bych asi nechtěl, aby do porodnice, kde bude po porodu moje žena, přišla jiná matka, kterou by navštěvovala její neočkovaná rodina, potenciálně riziková pro všechny novorozence na daném oddělení. Každý má právo na vlastní názor, ale také by si měl uvědomit, že by za svoje rozhodnutí měl nést zodpovědnost. Málokdo by si ale přiznal zodpovědnost v situaci, kdy by jeho dítě onemocnělo, nebo se stalo zdrojem infekce pro někoho jiného. Je zajímavé, jak se například po opakovaném výskytu žloutenky typu A v Liberci a Jablonci najednou nikdo na nic neptá a všichni chtějí být proti žloutence očkovaní. Vždyť nikdo nechce chodit 6 týdnů na odběry a čekat, jestli se u něj onemocnění neprojeví. Potom jdou otázky stranou. To je, myslím si, trochu paradox. Zdravotníci nejsou očkující mafie, ale sedí v ordinacích i proto, aby vysvětlili ustaraným rodičům a lidem, kdy se vyplatí očkovat, kdy naopak ne, kde sehnat relevantní informace a co dělat, když člověk z nějakého důvodu očkován být nemůže, nebo měl po očkování nějakou nežádoucí reakci. To, že může mít očkování nežádoucí reakce, vám každý zdravotník řekne, ale riziko je mnohonásobně nižší, než případná nákaza. Vždy mám radši rodiče, kteří se ptají, než ty, kteří řeknou striktně ano, nebo striktně ne. Je totiž vidět, že nad věcí přemýšlejí a to je dobře.

Proč očkování doporučuje odborná veřejnost?

Dalším pohledem je otázka, proč vlastně očkování doporučuje téměř celá odborná lékařská veřejnost. Když bychom se zeptali, proč očkování doporučuje firma, která očkovací látku vyrábí, odpověď se sama nabízí. Firma z očkování finančně profituje. Ale proč očkování doporučuje prakticky celá odborná veřejnost? Protože vědí, že na pertusi může kojenec zemřít, že neštovice mohou způsobit závažnější věc, než jen vyrážku (encefalitida, zápal plic, imunodeficit), vědí, co očkování společnosti přináší a co to rodičům ušetří starostí a českému zdravotnictví finančních prostředků na případnou léčbu. Jako pediatr vím, že lékař nemá z povinného očkování žádný finanční prospěch. Očkovací látku nám dodá firma, která dostane zaplaceno od pojišťovny podle počtu naočkovaných vakcín. Pediatr naočkuje a vykáže vakcínu a ta je potom uhrazena firmě, která vakcínu vyrábí. Česká vakcinologická společnost není skupinou vydělávající miliony na nevzdělaných občanech, ale kontroluje dávkovací schémata, titry protilátek vznikající po očkování, sleduje nežádoucí účinky a nutí pak farmaceutické firmy, aby došlo k určitým změnám vedoucím k lepším vakcínám a k úpravě očkovacího kalendáře. Rozhodně mě nebaví očkovat do 4 měsíčního usměvavého kojence vakcínu, ale věřím, že to smysl má a nikdo mě ještě o opaku nepřesvědčil. Dost mě potom mrzí, že právě lidé, jako třeba hlavní odpůrkyně očkování MUDr.Eleková vydělává právě na strachu rodičů. Když si člověk přečte její www stránky http://www.lecivacesta.cz/ s tím, co všechno za „léčebné postupy“ placené hotově nabízí, musí mu to být přinejmenším podezřelé. Ale to už je na každém člověku. Spolu s očkováním se mi vždy vybaví i přirovnání k bezpečnostním pásům v autě. Proč nám zákon a odborníci na automobilový průmysl nařizují být za jízdy připoutaní? Protože nás chrání. Někdo by mohl namítnout, že když pojede slušně a nezpůsobí nehodu, jsou mu vlastně k ničemu a že ho tento zákon omezuje. S očkováním je to podobné.

Je český očkovací kalendář přeplněný?

Nemyslím si. Vždy se hledá kompromis mezi tím, kdy už jedince očkovat a se kterou očkovací látkou počkat na později. Nejde jen o věk, ale i o schopnost organismu v určitém věku reagovat různě na podanou vakcínu. Proto jsou dětské a dospělé vakcíny rozdílné a schémata různá pro kojence a pro dospělého člověka. Očkovací kalendář je předmětem neustálého sledování a úprav podle aktuální situace a výskytu daných nemocí v populaci a ve světě. Proto bylo třeba očkování proti tuberkulóze vyřazeno z očkování povinného a očkují se jen rizikoví jedinci. Chránilo totiž pouze proti závažným formám TBC – např. zánět mozkových blan a účinnost proti běžné plicní tuberkulóze nebyla moc velká. Způsobovalo navíc větší množství nežádoucích účinků. Proto se od něj upustilo. Český očkovací kalendář je stanovený pro optimální ochranu populace v naší republice, očkovací látky jsou stále předmětem výzkumů, jsou stále modernější a s nižším obsahem konzervantů. Dříve dostávaly děti ve vakcínách mnohem více antigenů, proti kterým tvořily protilátky, než v dnešní době. Pokud pak jde o často omílaný hliník, pak je nutno si uvědomit, že tento prvek je všudypřítomný a cca ve 3 litrech pitné vody je obsaženo srovnatelné množství hliníku, jako v běžné očkovací látce. Kojenec pak ekvivalentní množství přijímá i během kojení.

Čerpejte informace z relevantních zdrojů

V dnešní době internetu si může kdokoli napsat co chce, aby si to každý přečetl. Rád bych ale, aby lidé zejména v oblasti lidského zdraví čerpali informace ze zdrojů, kterým se dá věřit. Spousta lékařů a odborníků tvorbě těchto informačních stránek, článků, knih obětovali svůj čas, protože je nebaví poslouchat ty kolující polopravdy a tvrzení, která jsou pro ně zjevně mylná. Jako auto svěřujeme automechanikovi, měli bychom se ohledně svého zdraví radit s lékařem, kterému věříme. Důležitá jsou zde právě slova „RADIT SE s tím, komu VĚŘÍME“. Co se týče informací a článků ohledně očkování, dají se najít třeba na stránkách www.vakciny.net a www.vakcinace.eu. Jsou zde nejen informace o očkovacím kalendáři, složení jednotlivých očkovacích látek, vhodnosti očkování pro určitá věková období či pro cesty do různých koutů světa, ale i grafy výskytu preventabilních onemocnění v jednotlivých letech. Prosím proto, aby si člověk před odmítavým postojem proti nám očkovačům přečetl i informace z naší strany. Já jsem články Dr.Elekové a Dobu jedovou od prof.Strunecké četl.

 

V Liberci 24.4.2016 MUDr.Zdeněk Skalický ©

zpět na detskylekarliberec.cz

Top